Aktuálně z Gymnázia
Návštěva španělských ptáčků moravskými vrabci aneb jiný kraj, jiný mrav
V ranních brzkých hodinách, přesněji ve 3 hodiny, se všichni vrabčáci vyhrabávali z postele. Čekal je dlouhý přejezd do Prahy. Ten strávili ne příliš vydatným spánkem. Na letišti Václava Havla ještě chvíli setrvali a poté už šťastně naskakovali do letadla směřujícího do Madridu. A zde nastala chvíle, na kterou se všichni tolik těšili. Plápolající vlajka naší republiky, kterou opravdu nešlo přehlédnout, doplnila ještě lehce rozpačitá nálada. Ta ale rychle opadla, když se neslo větrem, či letištěm?, švitoření našich španělských opeřenců. Štěbetání zesílilo i v nadcházející půlhodince cesty autobusem, jenž mířil rovnou do centra Madridu. Pro mnohé bylo opravdu úlevou, když jsme zalétli do centrálního parku Retiro s obrovskou skleněnou klíckou – křišťálovým palácem. Poté byl vyhlášen volný rozlet do místních obchodů, který bleskurychle skončil, neboť se slunce začalo dotýkat obzoru. Do naší cílové destinace jsme dorazili s posledními hřejivými paprsky, tedy ke škole v Segovii. Odtud si nás vyzvedli naši týdenní rodiče. Spánek na nás přišel velmi brzy a těšili jsme se na nadcházející dny. V těch jsme navštívili nespočet ať už kulturních a historických památek, tak i přírodních krás. Hned druhý den jsme jeli k nejbližší pláži (asi 600 km) a těm, co se asi uvařil mozek v autobuse, okamžitě vyběhli vstříc k ledovým vlnám oceánu. Následující den jsme vyťapkali opravdu dlouhou cestu k útesům, které skýtaly ohromující výhled na oceán i geologickou činnost hornin. Víkend jsme prožili v duchu oslav španělského rázu a také nasedli na kajaky, kde se nejeden z nás udělal. S nimi jsme projeli kaňon řeky Duratón a kochali se výhledy na hnízdící supy. Avšak výhled ze shora byl tak uchvacující, že jsme byli povinni jej shlédnout. Krásné a starobylé San Frutos byl tudíž na denním plánu. Nový start týdne jsme zahájili návštěvou historického města Segovia s jejím proslulým akvaduktem, hradem Alcazar a velmi záživnou dvouhodinovou prohlídkou vojenské základny a univerzity zároveň. V úterý jsme absolvovali prohlídku školy v Segovii a také barokní katedrály s její vysokou věží, z které byl nádherný výhled na celé město. Celý náš výlet jsme zakončili divokou fiestou ve zdejší školní tělocvičně. Byly slavnostně předány dárky jak pro studenty, tak i pro náš učitelský doprovod. Ráno nastalo smutné loučení s rodinami a cesta zpět do Madridu. Tam jsme ještě prošli skrz na skrz královský palác. Autobus svezl všechny ptáčky i vrabce na místní letiště. Přišla chvíle nebývalého smutku a i pár slziček ukáplo. A po pohodovém příletu na pražské letiště a následující cestě k našemu gymnáziu nikomu neušla zde panující pochmurná nálada.
Jako jeden z moravských vrabčáků hodnotím tento výměnný pobyt jako více než zdařilý. Prohloubení anglického jazyka je samozřejmostí, avšak poznání španělské kultury je tolik obohacující, že ihned po odjezdu jsme se domluvili, že příští rok se uvidíme znova. A tak se španělští ptáčci spolu s moravskými vrabci stali spřátelenou kolonií!
A. Průdková, septima
1. den
Přesně ve 3 hodiny ráno zvoní budík. Probouzím se a s úžasem si uvědomím, že dnes je den D. Urychleně si sbalím poslední věci a kousnu do buchty. Poté už frčím ke škole, kde na nás čeká městský autobus. Po prospané cestě do Prahy a úmorném čekání na letadlo, jež mělo hodinu zpoždění, jsme konečně stanuli na madridském letišti. Velká česká vlajka byla vidět na sto honů a naší španělští přátelé již čekali s transparenty a otevřenou náručí. Po velmi emocionálním přivítání, které je v těchto končinách typické, jsme nasedli do opravdu luxusního autobusu a směřovali rovnou do centra Madridu. Navštívili jsme madridský centrální park Retiro a nádherný křišťálový palác. Lehký piknik zpestřil horký den a po osvěžení jsme se vydali na náměstí ála pražský Staromák. I oni tam měli sochu jezdce na koni. Následoval rozchod, pro mnohé tolik očekávaná návštěva místních obchodů. Volná chvíle skončila velmi rychle a s ním i naše návštěva Madridu, bohužel. Po náročném dni jsme dorazili ke škole v Segovii. Tam si nás vyzvedli naši týdenní "adoptivní" rodiče a vřele nás přivítali v našem novém domově. Do postele jsme ulehli s pocitem, že tento týden bude velmi divoký a byli připraveni na nové zážitky.Ty stály opravdu za to!
2. den
Hned druhý den, ve čtvrtek 6. 9. jsme jeli na sever Španělska Kantábie Našim cílem bylo městečko Solorzano. Cesta byla dlouhá, ale stála za to. Navštívili jsme i jeskyni Altamira, v jejímž komplexu se nachází i muzeum vývoje lidstva. Altamira je známá svými malbami. Bohužel se nedochovaly do dnešní doby v původním stavu, protože ji v osmdesátých letech minulého století navštívilo příliš mnoho lidí. Naštěstí jsme se mohli pokochat alespoň totožnými replikami maleb. Dozvěděli jsme se mnoho nových a zajímavých informací.
Poblíž jeskyně se nachází malé městečko Santillana del Mar, které jsme také navštívili. Následovalo odpoledne na pláži u moře. Počasí nám moc nepřálo a představa, že se půjdeme koupat, nás moc nenadchla. Jen jsme se procházeli po pláži a kochali se výhledem. Samozřejmě Španělé neodolali a do ledové vody s radostí skočili. Po divoké koupačce jsme se odebrali do místní kavárny, jejíž součástí byl malý obchůdek se surfovacími prkny. Kopeček zmrzliny za 2€ mi vyrazil dech, všechno je jednou poprvé. Rozklepaní zimou jsme se vydali do našeho ubytování. Můžu říct, že žádný luxus to teda nebyl. 3-4 palandy, skříň a příšerné chladno. Abychom to rozchodili, tak jsme si do noci povídali. U debaty nechyběl pan učitel Kameník, který nás obohatil jeho životními zážitky. Jako jednu z mála nocí jsme byli hlasití my a ne Španělé. Kolem půlnoci jsme se odebrali do našich pokojíčků a šli pokojně spát.
Anne-Marie Lorenzová a Marie Koubová
Sobota 8. 9. 2018
Den jsme zahájili procházkou v národním parku Valsaín, kde jsme měli možnost vidět méně významný akvadukt z 19. století, kterým získávali obyvatelé nedaleké vesnice La Granja vodu z hor. Při cestě zpět jsme se rozdělili na dvě části, čehož důvodem byla délka zpáteční cesty. Zdatnější část naší výpravy se vydala cestou delší a ta nám nabídla větší možnost kochat se krásami španělské přírody. Po návratu jsme se vydali do zdejší školní tělocvičny, ve které nás uvítaly hostitelské rodiny. Společně s nimi jsme vydatně poobědvali a ochutnali typické španělské pokrmy (typical Spanish).
V odpoledních hodinách jsme se vydali navštívit palác La Granja s rozlehlými zahradami, které nás uchvátili svými překrásnými fontánami. Ty bohužel "nefontánovaly". V průběhu naší prohlídky nás však na chvíli zradilo počasí. To nám plány nezkazilo a den jsme zakončili večírkem s našimi španělskými kamarády a užívali si ho až do pozdních ranních hodin.
