Aktuálně z Gymnázia
Opět ve finále Dějepisné soutěže gymnázií
Dne 22. listopadu se v Chebu konalo finále Dějepisné soutěže gymnázií. Stejně jako v předchozích letech, i tentokrát se studentům velkopavlovického gymnázia Ondřeji Slámovi, Šimonu Bedřichovi a Vojtěchu Antošovi podařilo postoupit z krajského nominačního kola do celostátního, kde se utkalo 75 nejlepších týmů.
Dějepisná soutěž je právem považována za jeden z nejvýznamnějších svátků historie u nás i na Slovensku. Z lokální soutěže, kdy se na konci devadesátých let utkalo jen několik škol z Karlovarského kraje, se za 27 let své existence stala velice prestižní událost. Soutěž je vždy výborně zorganizována a už samotná možnost se jí účastnit byl pro nás obrovský zážitek. Ubytování zdarma přímo v Chebu včetně snídaně, bohatý raut v průběhu celé akce či „dárek na uvítanou“ v podobě 10 knih pro každého účastníka včetně pedagogů – to jsou jen některé z mnoha důvodů, proč stojí za to věnovat desítky hodin svého volného času k přípravám. Velkou motivací jsou samozřejmě i ceny pro vítěze: počítače, tablety, zájezd do Bruselu či mobilní telefony.
Název letošního utkání byl Rok naděje a léta zklamání, tedy období normalizace. Náš tým opět čekala dlouhá a velice intenzivní příprava: otázky jsou tradičně nesmírně těžké a detailní a kdo chce uspět, ten musí dobu, jíž se soutěž věnuje, znát komplexně. Nestačilo jen znát data a události, ale museli jsme např. rozpoznávat dokumenty podle úryvku, rozeznat znělky televizních pořadů, určit jména osobností na fotografiích či vybavit si názvy písní, jejichž ukázky jsme slyšeli. Nutno dodat, že takový způsob poznávání minulosti je velmi užitečný, jelikož i kdyby se nám v budoucnosti faktografické údaje „vypařily z hlavy“, dojem z doby a obecná znalost nám zůstanou, jak pravil známý historik Petr Čornej.
Mezi hosty soutěže byly jako obvykle významné osobnosti – kromě prorektora pardubické univerzity nebo místopředsedy senátu Milana Štěcha jsme se setkali i s fotbalovými legendami Dušanem Uhrinem a Karolem Dobiášem. Známé tváře dokonce prostřednictvím velkoplošné obrazovky seznamují soutěžní družstva s otázkami čtvrtého kola; letos byl jedním ze zadavatelů i Petr Čech.
Jak jsme nakonec dopadli? Moc jsme si přáli, abychom se letos dostali do elitní desítky, ale museli jsme se spokojit se 23. místem. I tuto pozici však nakonec bereme jako důstojnou a vnímáme ji jako dobré zakončení letošního ročníku. A protože jsou dva členové z našeho týmu letos maturanti a soutěže se tedy účastní naposledy, velice bych chtěl poděkovat paní učitelce Míchalové za to, že nás více než tři roky vedla, poskytovala nám materiály a byla opět vynikajícím doprovodem během celé pouti do nejzápadnějšího koutu Čech. Za naši skupinu zároveň přeji novému velkopavlovickému družstvu, které se již chystá na březnové eacute; krajské kolo věnované rokům 1978-1992, hodně štěstí, spoustu úspěchů a aby si jeho členky odnášely ze soutěže stejně krásné zážitky jako my (a třeba i pohár za první místo)!
