Aktuálně z Gymnázia
Ohlédnutí za nezapomenutelným zájezdem do ŠVÝCARSKA
Koncem června naši studenti vyjeli na zájezd do Švýcarska. Pojďme si v textu Vojtěcha Antoše tuto cestu připomenout...
Den 1. – Husovo město jakožto brána do Švýcarska
Je to země, která uchvátí snad každého člověka. Ať už jste milovníky hor, přírody, sněhu či teplých oblastí s palmami, průzračných jezer či křivolakých městských uliček, to vše zde najdete. Navzdory tomu, že rozlohou je menší než Česká republika, hovoří se tu německy, francouzsky, italsky i rétorománsky. Ekologické cítění obyvatel této země je známé a může být inspirací celému světu. Takové je Švýcarsko – a právě sem přijíždí 22. června autobus se studenty velkopavlovického gymnázia, unavenými po náročné noční cestě přes Rakousko a Německo, ale přesto plnými očekávání. Naše putování začíná na německo-švýcarské hranici, v Kostnici. Snad každý Čech má název tohoto města spjatý se jménem Jana Husa, jenž byl zde 6. července 1415 upálen. Muže, který bojoval proti zkažené církvi a nebál se pravdu říct nahlas, nám dnes připomíná Husův kámen v centru města, stejně jako dům, v němž bydlel. Ještě před vstupem do této budovy, kde se dnes nachází muzeum, nás na její význam upozorní nápis na zdi: „M. Jan Hus, český reformátor, bydlel v tomto domě roku 1414.“ Po prohlídce budovy, během níž jsme se dozvěděli více zajímavostí z Husova života, se vypravujeme k nedalekému Bodamskému jezeru. Procházíme městskými ulicemi a říkám si, že je možná škoda, že máme Kostnici spojenou jen s tou nešťastnou historickou událostí, poněvadž se nám tedy velice líbí. Naše fotoaparáty jsou během pár hodin zaplněny snímky historických domků, stylových kaváren, kostelů a samozřejmě nábřeží jezera, které na nás působí až exoticky. Ač neradi, musíme Kostnici opustit, jelikož nás čeká další bod našeho programu – Schaffhausenské vodopády. Vzhledem k tomu, že se jedná o největší vodopády v Evropě a voda zde padá z výšky úctyhodných 123 metrů, jsme z návštěvy tohoto místa nadšeni. Jen pro koupání to tu moc ideální není, nejsem si jistý, zda by se nám podařilo vylézt ven. A protože začíná pršet a krásy vodopádů jsme se dostatečně nabažili, vracíme se do autobusu a odjíždíme do horského střediska Jaun, kde se ubytujeme v chatě. Jsme příjemně překvapeni, že je chata útulná a čistá, navíc obohacená o pingpongový stůl a stolní fotbal, tudíž je nám jasné, že ani zde se nebudeme nudit. Jedním dechem doplním, že díky fantastickému horskému vzduchu se tu i velice dobře spí.
Den 2. – Do hor a ještě výš
Máme za sebou první noc v Jaunu, odpočatí a dobře nasnídaní se tedy vydáváme za dalšími krásami Švýcarska. Nejdříve navštěvujeme menší horské město Lauterbrunnen, kde se nacházejí Trummelbašské vodopády. Kdybychom zavítali nejdříve sem a až poté k vodopádům Schaffhausenským, byli bychom tímto místem uchváceni daleko více, jelikož ty, které vidíme nyní, jsou mnohonásobně menší – zkrátka už jsme „zvyklí“ na trochu větší vodu. Dále se plánujeme dostat k železničnímu průsmyku Kleine Scheidegg a do Grindelwaldu. Jednou z věcí typických pro Švýcarsko je to, že na mnoho míst, která jsou ve vysokých polohách, není možné dojet po silnici, ale musí se cestovat vlakem. Teprve teď se přesvědčujeme o velkoleposti švýcarských Alp: vždy, když se nám zdá, že ta hora, k níž míříme, je už nejvyšší, vždy se objeví nějaká další, ještě ve větší výšce. Prostředí pod horou Eiger, kde vystoupíme, je impozantní – úchvatný výhled a křišťálově čisté jezírko nás ani v této horské oblasti nenechají chladnými. Nicméně nutno dodat, že vrchol Eiger je místem, které sice lákalo mnoho horolezců, ale spousta z nich zde zahynula. Je to tedy i hora obávaná. U onoho jezírka si všímáme kapličky, která je tu postavena na památku těch, kteří se už nevrátili.
Den 3. – Je libo čokoládku?
Abychom si Švýcarsko vychutnali opravdu všemi smysly, vydáváme se tento den mlsat – do čokoládovny Cailler, nejstarší švýcarské firmy vyrábějící čokoládu, která se nachází ve městečku Broc, jen pár kilometrů od Jaunu. Ve velice zdobné budově máme nejdříve krátkou exkurzi, abychom se seznámili s procesem výroby této tolik oblíbené pochutiny, ale těžko říct, zda vůbec někdo dával pozor. Všichni jsme čekali na moment, až přijde ta opravdu zajímavá část programu, a to ochutnávání. Pracovníci čokoládovny nám dávají na výběr z několika příchutí a zdůrazňují, abychom si od každé vzali jen jednu, takže si samozřejmě čokoládou nacpu obě kapsy a s rádoby nenápadným výrazem zbaběle opouštím místnost, než si mě všimnou. Abychom měli něco na památku (kromě čokolády), kupujeme si charakteristické hnědé čepice, které používají zdejší zaměstnanci při výrobě. Pochybuji sice, že je ještě někdy nasadíme, ale hlavní účel – selfie na sociální sítě – byl splněn. A teď už míříme do Bernu, hlavního města Švýcarska. Shodujeme se, že je to taková malá Praha. Je tu spousta věží a věžiček, ulic a uliček a dokonce tu mají i orloj! Protože dobře známe ten náš Staroměstský, hned tušíme, kde vzal autor toho bernského inspiraci – ta podoba se nezapře.
Den 4. – Na skok do zimy a vzpomínka na Freddieho
Dnes se vypravujeme na možná nejfotografovanější místo v celé zemi – k hoře Matternhorn, vysoké 4 478 metrů. Přijíždíme do města Zermatt (samozřejmě vlakem, ani sem se motorovými vozidly nesmí) a tiše si stěžujeme, jaké je dnes horko. To se ale během necelé hodiny změní, nasedáme totiž do lanovky a stoupáme k nejvýše položené lanovce Klein Matternhorn, odkud se nám otevře unikátní výhled na Monte Rosa, a kde jsou hlavně i v létě teploty pod nulou. Místo rozpálených městských ulic teď chodíme ve sněhu. Působí to na nás velmi zvláštně. Sledujeme hory, které už jsou mimochodem italské, a prohlídku tohoto místa spojíme i s návštěvou nejvyššího ledovcového paláce v Evropě. Po hodině a půl mi je taková zima, že uvítám, že dostáváme do rukou lístky na zpáteční cestu lanovkou a vracíme se do Zermattu. Odpoledne trávíme na břehu Ženevského jezera, v nádherném městě Montreaux. Mnoho lidí ví, že zde rád trávil čas legendární Freddie Mercury, ostatně sám tvrdil, že není na světě města krásnějšího a pro odpočinek či tvorbu vhodnějšího, než právě Montreaux. Zastavujeme se i u jeho sochy, kterou vytvořila česká sochařka Irena Sedlecká. Cestu autobusem zpátky strávíme poslechem a zpěvem jeho největších hitů a vzpomínáme tím na člověka, který navzdory tomu, že mu bylo dáno málo času, neuvěřitelnou měrou obohatil svět rockové hudby.
Den 5. – Ochutnávka č. 2
Tento den navštěvujeme městečko Gruyeres. Těšíme se na další ochutnávku, tentokrát vyzkoušíme vynikající sýry ze stejnojmenné sýrárny. Pak máme rozchod po městě, který využíváme k obědu (pizzu tu mají výbornou) nebo třeba k prohlídce zdejšího hradu. Neradi si to přiznáváme, ale začínáme cítit jistou únavu po několikadenním cestování, proto jsme rádi, že na odpoledním programu je odpočinek v Jaunu, který někteří využijí k procházce po městě či ke sladkému nicnedělání.
Den 6. – Do největšího města a nejmenšího státu
Je před námi poslední den našeho pobytu ve Švýcarsku. Loučíme se s Jaunem, kontrolujeme, zda jsme nic nezapomněli v chatě, a vydáváme se do posledních několika měst. Začínáme v Luzernu, o němž se říká, že je to možná nejkrásnější švýcarské město. Po procházce netypickým krytým Kapličkovým mostem do centra, jehož domy jsou zdobené nádhernými freskami, nezbývá, než tiše souhlasit. Velice pěkným dojmem na nás však působí i největší město Švýcarské konfederace, Curych. Právě svou velikostí se odlišuje od všech míst, která jsme tu dosud navštívili; zatímco ostatní města na nás působila rodinným, klidným dojmem, Curych je velikášský, plný turistů, a taky tak trochu uspěchaný, jako města s takovým místem obvykle bývají (navíc toto město je centrem světového finančnictví). Protože jsme prý byli během zájezdu moc hodní, čekalo nás malé překvapení, které původně na programu nebylo. Po odjezdu z Curychu ještě zavítáme do Lichtenštejnska, jedné z nejmenších evropských zemí, která je rozlohou menší než náš okres. Přejíždíme hranici tvořenou řekou Rýnem, ujedeme asi půl kilometru a už se ocitáme v hlavním městě Vaduzu. Je to asi pětitisícové městečko, ale přesto je tu vše, co by hlavní město mělo mít – knížecí hrad, katedrála, úřady, banka, muzea, spousta obchodů i odpočinková zóna, kde si člověk může zasportovat nebo si sednout na houpačku a u toho pít limonádu.
Zájezd do Švýcarska (a Německa s Lichtenštejnskem) se nám všem velice líbil, viděli jsme spoustu míst, o nichž jsme četli nebo slyšeli, i mnoho míst, která jsme vůbec neznali. Jelikož byl tento zájezd poslední, kterého jsem se mohl zúčastnit coby student gymnázia, jsem velice rád, že se tak vydařil a po celou dobu nás provázela nepopsatelně skvělá, přátelská atmosféra. Děkuji za všechny pedagogickému doprovodu Mgr. Lorenzové, Mgr. Bláhové a Mgr. Šmídové za příjemný doprovod a rád připojím i poděkování paní průvodkyni Ing. Marii Příhodové za velmi zajímavý výklad, kterým nás provázela během celého zájezdu. Mladším spolužákům přeji, aby se mohli účastnit mnoha dalších školních zájezdů a znovu v tak vynikajícím kolektivu.
