Aktuálně z Gymnázia


Beseda se spisovatelem Jiřím Hájíčkem, tentokrát online

Děláte si tady z toho holubník! Slézáte se sem jako švábi na pivo! Dneska to nějak trvá, ještě pět lidí chybí, byli na předchozích hodinách?

Každý, kdo se během posledních několika měsíců účastní distanční výuky online, už nejednu z těchto hlášek zná nazpaměť. S přihlášením na hodinu je to občas potíž. Minutu před jejím začátkem se zničehonic začne sám restartovat počítač, vypadne internet nebo dokonce po 10 minutách žádání o vstup do hovoru zjistíte, že čekáte na špatném odkazu.

Čtvrteční pátá hodina v septimě však byla světlou výjimkou. Už několik minut před jejím začátkem jsme všichni vzorně čekali, protože nadcházející hodina češtiny slibovala ozvláštnění oproti běžné výuce. Už o den dříve nám paní učitelka Míchalová nadšeně oznámila, že nás v další hodině čeká zajímavý host, ale jeho totožnost jsme měli sami uhodnout. Po necelých 5 minutách otázek a třídní spolupráce jsme se konečně dopracovali ke jménu, které některým z nás doslova vzalo dech. Hostem v naší online výuce se měl stát známý český spisovatel Jiří Hájíček, autor knih jako je Selský baroko, Zloději zelených koní, Plachetnice na vinětách nebo Dešťová hůl. Sice jsme si ještě nedokázali dost dobře představit, jak taková „online beseda“ v podobě skupinového hovoru může vypadat, bylo nám ale jasné, že se máme na co těšit.

 Když se tedy příští den, 11. února 2021, objevila na online schůzce ikona s účastníkem Jiří Hájíček, všichni jsme napjatě čekali, až se nově příchozí před kamerou ukáže. Na to, že se se svými spolužáky poslední dobou vídáme hlavně prostřednictvím kamery, jsme si už zvykli, vidět však mezi ostatními okénky se jmény i slavného spisovatele, to byl zcela nový zážitek. Všichni bychom samozřejmě preferovali obvyklou podobu besedy, na kterou jsme zvyklí a při níž panuje v sále vždy nezapomenutelná atmosféra, na druhou stranu musím podotknout, že sedět u takové přednášky ve svém v pokoji s hrnkem teplého čaje není vůbec špatná alternativa. Pan Hájíček začal online besedu krátkým úvodem ke své knize Rybí krev a o chvíli později nám z ní začal předčítat. Každý sám doma, zároveň však celá třída společně, všichni jsme zasněně poslouchali úryvek o prvním výletu skupinky mladých lidí do Vídně po pádu železné opony. Nejednoho z nás možná v tu chvíli napadlo, jak bychom v této zvláštní době také rádi s kamarády vyrazili někam do zahraničí, stejně jako protagonisté příběhu. Po dočtení přišla chvíle na dotazy studentů a byli jsme moc rádi, že na ně pan spisovatel trpělivě odpovídal. Ani jsme nevěděli jak, najednou zbývalo do konce online hodiny pár minut, kdy jsme dostali možnost se s nositelem ceny Magnesia Litera rozloučit, a za chvíli nám už Google Meet oznámil, že „uživatel Jiří Hájíček opustil schůzku.“

Nakonec jsme zůstali k hovoru připojení přes celou „přestávku“ (přesněji řečeno pět minut, které nám zbývaly do další online hodiny). Zkrátka jsme si museli sdělit dojmy z netradiční hodiny, kterou jsme právě absolvovali a na kterou nejspíš nezapomeneme. Ještě jednou bych za celou septimu ráda poděkovala panu Hájíčkovi za ochotu zúčastnit se besedy i přes ztížené podmínky, jaké momentálně panují. Pro nás, studenty, je po tak dlouhé době bez vzájemného sociálního kontaktu čím dál těžší hledat motivaci a nadšení v rámci distanční výuky a díky Vám jsme je opět našli. Děkujeme.




zpět aktuality