Aktuálně z Gymnázia
Nenahraditelné autorské čtení s Jaroslavem Rudišem
Dne 22. března 2021 jsme měli možnost si zpříjemnit tuto nelehkou dobu besedou s jedním z evropsky nejúspěšnějším českým spisovatelem současnosti a držitelem mnoha literárních cen, Jaroslavem Rudišem (1972, Trutnov). Po přečtení knihy Konec punku v Helsinkách nešlo této příležitosti odolat. Naši školu navštívil již v roce 2011 a několikrát se do Velkých Pavlovic vrátil i soukromě. Studoval dějepis a německý jazyk, což se odráží i v jeho dílech, alespoň jedna postava je v díle „posedlá“ historií nebo vlaky.
Jaroslav Rudiš začal besedu autorským čtení z knihy Národní třída, která byla mimo jiné i v roce 2019 zfilmována (můžete najít i na Netflixu, v hlavní roli je Hynek Čermák). Čtení bylo nezapomenutelné. Do svých děl vždy promítá kousek sebe, což projevuje i u čtení svých knih. Jeho obrovskou „posedlostí“ jsou vlaky. Dokonce jeho dědeček Alois pracoval na vlakovém nádraží a stal se předlohou pro jeho unikátní komiksové dílo Alois Nebel, které obletělo svět od Japonska, Nového Zélandu, Ruska až po Brazílii a Mexiko. Ilustrace v Aloisi Nebelovi nejdříve namaloval Jaromír Švejdík tuší, a pak byly naskenovány do počítače. Kniha má kolem 360 stran a každá strana trvala jeden den (když se zadařilo, Švejdík stihl i dvě strany za den).
Jak Rudiš řekl: „Chtěl jsem se stát železničářem, pak mi nasadili brýle a já musel na gympl.“ Již z tohoto vyplývá, že je humorný pohodář a co nás velmi překvapilo, na to, jak je slavný, jak je skromný. Například úspěch díla Národní třída vůbec nečekal. Ohlasy nejen u nás, ale i v Německu a Polsku jsou veliké. Nepochybně je to díky jeho jedinečnému stylu psaní (mimo jiné rád opakuje fráze, kterými místy až čtenáře štve) a užívání nám blízkého (i když nepříliš „slušného“) jazyka. Tento příběh o Vandamovi (předlohou je životní příběh bratra jeho kamaráda) napsal už za 3 týdny, jak řekl: „Dlouho jsem to nosil v hlavě, pak jsem to jen vychrlil na papír.“
Postavy v jeho dílech jsou velmi silné. Skvělým příkladem je Nancy z mého oblíbeného díla Konec punku v Helsinkách. Na toto dílo jsem panu Rudišovi musela položit hned několik otázek. Ve zkratce, aby mi mohl kompletně odpovědět na všechny mé dotazy, by musel napsat druhý díl (za což bych se vůbec nezlobila), takže čtenáři nechává prostor, aby si sám domyslel, jak by se osudy postav vyvíjely. V návaznosti na toto téma naznačil, že se za pár let chystá zfilmování další jeho knihy. Dle toho, jak moc jsou „Helsinky“ překládány do cizích jazyků a jsou veřejností oblíbeny, doufám, že to budou právě ony, které jednou uvidíme třeba na Netflixu.
Pro milovníky němčiny doporučuji, poslechnout si Kafka Band, kterého je Rudiš členem. Tato netradiční kapela se inspiruje texty slavného pražského rodáka Franze Kafky. Koncertovali nejen u nás a v Německu, ale i v Rakousku, Holandsku, Polsku, Slovensku, Švýcarsku a Ukrajině. Německý jazyk měl Rudiš vždy velmi rád. Jedním z důvodů je, že čeština a němčina jsou si blízké, jak uvedl: „Například pořekadla se v němčině tvoří často úplně stejně jako v češtině a celkově jsou si dost podobný. Je škoda, že němčina je v Česku na úpadku, protože ona je velká výhoda umět německy. Třeba, když si budete povídat s kamarádem z Rakouska, tak s ním můžete sice mluvit anglicky, ale nebude to takový, jako když budete mluvit jeho jazykem.“ Také přiznal, že by svá díla nechtěl překládat s tím množstvím metafor, které s oblibou užívá, a smeká před překladateli, kteří se tohoto musí chopit.
Ještě než budete pokračovat ve sledování tohoto autora na Facebooku či Instagramu, koncem tohoto roku vyjde český překlad jeho nejnovější knihy Nachtgestalten – Noční chodci, kterou popisoval jako procházku noční Prahou, kde se o krásné ilustrace postaral Nicolas Mahler.
Za sebe můžu říct, že to bylo jednoduše skvělé. Na všechny naše dotazy odpověděl a navnadil nás, abychom si přečetli i ostatní jeho knihy. Ráda bych také poděkovala paní učitelce Míchalové, které se i přes pracovně nabitý program Jaroslava Rudiše povedlo tuto besedu uskutečnit.
