Aktuálně z Gymnázia


Týden v zemi svatého Patrika

Říká se jí Smaragdový ostrov – prý kvůli tomu, že tráva je v této zemi snad nejzelenější na světě. Patří ještě do Evropy, ale za oceánem je už Amerika, kam v minulosti mnoho obyvatel ostrova emigrovalo.  Jsou tu pastviny i skalnaté kopce, obilné lány i hory, moderní města i malé vesničky, které jakoby nechtěly být nikým a ničím rušeny a v nichž se žije trochu jinak než ve zbytku kontinentu. Taková je země, která je pro spoustu lidí stále neznámá a o to víc lákavá. Poznat její krásy i tajemna se rozhodli také studenti našeho gymnázia.

Den 1. – Elegantní Dublin

Je sobota 2. června, tři hodiny ráno. Ukládáme věci do autobusu, kontrolujeme, zda jsme si doma nezapomněli pas, fotoaparát a řízek a vyrážíme do Bratislavy, odkud odlétáme na dlouho očekáváný zájezd do Irska. Ani hodinové zpoždění letu neubralo na našem nadšení z toho, že se brzy v této zemi ocitneme a budeme moci se s ní seznámit. A dočkáváme se. Přistáváme v Dublinu, irském hlavním městě, a hned se vypravujeme na jeho prohlídku. Na první pohled působí elegantně, je velmi udržovaný a čistý. Symbolicky naši exkurzi zahajujeme návštěvou zdejšího hradu, který dodnes slouží jako sídlo vlády. Paní průvodkyně nám ukazuje nejdříve podzemní prostory a pak i nádherné reprezentační sály. Trochu mi svými červenými stěnami a okázalou výzdobou připomínají petrohradskou Ermitáž. Vlastně Dublin celkově působí jako taková směsice jiných evropských měst – od každého má něco. Koňská spřežení jako ve Vídni, patrové autobusy jako v Londýně… a pivovar jako v Krušovicích (pravda, dublinský Guinness Storehouse je přeci jen trochu známější), kam se část výpravy po prohlídce hradu vydává. Ostatní si jdou mezitím prohlédnout Trinity College, hlavní irskou univerzitu. Procházku po Dublinu zakončujeme v odpoledních hodinách, jelikož nás ještě čeká dlouhá cesta na opačný konec ostrova, do Limericku, kde máme zajištěno ubytování v rodinách. Nutno dodat, že jízdu absolvujeme naprosto unikátním autobusem: klimatizace zde poněkud nefunguje, v následujících dnech nám tu dokonce zatéká a další vychytávkou je to, že tady nejsou ani zadní dveře a k dispozici je pouze nouzový východ úplně na konci autobusu, který však není vhodné otvírat, pokud nechcete vytočit řidiče… Večerní příjezd do Limericku je pro nás doslova vysvobozením.

Den 2. – Do historie a k moři

Absolvujeme první irskou snídani (toasty s marmeládou a lupínky s mlékem) a vypravujeme se na nedaleký Bunratty Castle, jednu z nejoblíbenějších památek v zemi. Je to v podstatě typický irský hrad, jehož atraktivitu umocňují průvodci vystupující v dobových kostýmech. Součástí areálu je skanzen, takže si můžeme udělat jasnou představu o tom, jak se tu v minulosti žilo. Možná největším zážitkem pro nás je ale až návštěva Moherských útesů, které jsou skutečně jedinečné a návštěvníkům nezbývá než jen kroutit hlavou a přemítat, jestli někdy v životě už viděli něco tak nádherného. Trochu nás mrzí, že na prohlídku útesů máme tak málo času, určitě by se tu dal strávit celý den.

Den 3. – Fungi, kde jsi?

Poloostrov Dingle, kam se dnes vypravujeme, by rozhodně neměl žádný návštěvník Irska vynechat – už proto, že právě zde se nachází obrovské množství staveb pro zemi charakteristických, ať už jsou to starodávné kostely, hřbitovy či farmy, které se vždy něčím zapsaly do historie. Přijíždíme do přístavu nesoucí stejné jméno jako poloostrov, který přitahuje turisty nejen tím, že se jedná o nejzápadnější město Evropy, ale navíc zde už desítky let žije delfín Fungi, který je jakýmsi patronem přístavu a jeho láska k lidem je tu pověstná… i když možná jak ke kterým. Byť jsme si velice přáli ho vidět a bedlivě jsme pozorovali moře, jediné, co jsme viděli, byli rackové, kteří sice o lidskou pozornost (a jejich svačiny) stáli, ale atraktivitou zdaleka na Fungiho nestačili. Delfínův nezájem o českou společnost nás trochu zamrzel, ale vzhledem k tomu, že nás čekala ještě Gallarus Oratory či vyhlídka Slea Head, jsme museli přístav opustit. Večer se loučíme i s poloostrovem a odjíždíme do Corku.

Den 4. – Vzpomínka na Viktorii

Dnes máme na programu Národní park Killarney. Autobus nás veze do oblasti, kde se nachází Muckross House, což je překrásná vila s velkou zahradou ohraničenou jezery. Svého času tu žila i anglická královna Viktorie – když procházíme velkolepými výstavními sály sídla a pak se úzkými cestičkami dostáváme k vodě, odkud je nádherný výhled na blízké hory, musíme uznat, že si tu Viktorie vůbec nežila špatně. Po prohlídce areálu se vypravujeme do dalšího skanzenu, kde nás však víc než domky uchvátí ohrada s irskými vlkodavy. Ještě nikdy jsem neviděl psy, kteří by dosahovali takových rozměrů – když se postaví na zadní, jsou skoro tak vysocí jako já, což ve mně vyvolává velký respekt. Vlkodavové jsou však paradoxně velice přátelští a naše přítomnost jim dělá radost (Fungi by si z nich měl vzít příklad). Velmi pozitivní dojem na nás udělá také město Killarney, které uchvátí nejen jedinečným novogotickým kostelem sv. Mary, ale také uličkami plnými hudebníků, kteří hrou irských lidových písní dávají městu tu pravou atmosféru.

Den 5. – Titanic 2

Doposud jsme v Corku pouze přespávali, dnešní ráno máme však vyhrazeno i pro prohlídku jeho jádra. Podobně jako Limerick nebo Dublin patří Cork mezi nejvýznamnější irská centra, i když je pravda, že není zdaleka tak zajímavý a působí jako zcela běžné evropské město. O to unikátnější je hrad Blarney Castle, kam se poté vydáváme. Za zmínku stojí už jeho zahrady, v nichž můžeme nalézt obrovské množství chráněných rostlin či vodopád. Ta obrovská fronta lidí, která nás šokuje po pár set metrech procházky od parkoviště, ale směřuje do hradní věže, kde se nachází tzv. kámen výřečnosti. Každý ho chce vidět, každý si přeje otestovat jeho magickou moc… nebudu zastírat, že já osobně bych potřeboval spíš nějaký „antikámen“, který by mou výřečnost naopak omezil, ale především ona fronta je důvodem, proč nakonec věž vynechávám a svůj čas zde strávím pouze prohlídkou zahrady. Jestli má kámen svůj název oprávněně, mohou tedy prozradit pouze ostatní účastníci zájezdu. Nezapomenutelnou se pro nás stává návštěva přístavu Cobh, který se může pyšnit uzounkými uličkami, jež připomínají historickou Prahu, nebo krásnou katedrálou. A navíc vidíme i obrovskou loď (největší, jakou jsem v životě viděl, takový druhý Titanic) společnosti Celebrity Cruises, která zrovna z přístavu vyplouvá (prý na Maltu).

Den 6. – Ti Češi jsou všude

Dopoledne navštěvujeme středověké opatství Rock of Cashel, které je učebnicovým příkladem irské románské architektury. Místo samo o sobě působí až strašidelně – opatství dost připomíná zříceninu hradu střeženou loupežníky a součástí je i starý hřbitov, u něhož si vybavím známou scénu z Harryho Pottera, kdy se hlavní hrdina knihy utkává s lordem Voldemortem. Možná,0, že si při líčení hřbitova v díle paní Rowlingová na Rock of Cashel vzpomněla… Hrad ve městě Kilkenny, kam vzápětí vyrážíme, zase zvenčí připomíná bradavickou školu. Specifický zážitek si odnášíme při nákupu občerstvení u jednoho ze stánku, kdy nás obsluhoval člověk původem z Česka.

Den 7. – Vůně Francie na závěr

Máme před sebou poslední den v Irsku. S vědomím, že již zítra si budeme muset zvyknout na starý režim a éra sendvičů a toastů skončí (což je možná dobře, takové ty speciality jako rajská, svíčková nebo smažený sýr už mi začínají chybět), míříme do středověké vesnice Glendalough, která je součástí národního parku Wickow Mountains. Je to tu opravdu krásné, znovu se přesvědčujeme o tom, že irská příroda je ojedinělá. Náročnou stezkou se dostáváme až k jezeru, kde aktivně odpočíváme házením žabek do vody a krmením kachen. Před odjezdem si ještě kupujeme pár suvenýrů a zároveň si fotíme malou ovečku, kterou drží v náručí paní učitelka Buzrlová (místní dobří lidé ji paní učitelce na chvíli půjčili). Posledním bodem zájezdu je výlet na Powerscourt Gardens. Zahrady, které jakoby z oka vypadly těm ve Versailles, přímo vybízejí k procházce, a když si k tomu dáte ještě vynikající zmrzlinu, nemůžete si lepší závěr pobytu v Irsku přát.

Zájezd do Irska byl pro nás všechny výjimečným týdnem a jsem přesvědčen, že na něj budeme rádi vzpomínat. Poznali jsme zemi zcela odlišnou od ostatních, ale přesto velmi krásnou a přátelskou. Rád bych poděkoval Mgr. Ing. Buzrlové, Mgr. Kadlecovi a Mgr. Loskotovi za to, že se sem s námi vypravili. 




zpět aktuality